Nevinný žertík - od Miss Black (povídka)

24. ledna 2011 v 9:03 | Alex |  moje info k vám

sr
Na skvělém blogu Miss Black jsem si naspala o povídku :)
A tu je výsledek, moc se mi líbí , děkuju mockrát :) :)

Povídku si můžete přečíst v článku :)



Venku se začalo smrákat, černý plášť tmy se snesl dolů a vše zahalil: strmý, travnatý svah, hustý Zapovězený les, hluboké, rozlehlé jezero, majestátně se tyčící Bradavický hrad školy čar a kouzel i hagridův srub, krčíc se pod kopcem nedaleko lesa.
Potemnělou, prázdnou chodbou kráčí svižným krokem vysoký náctiletý mladík s delšími, černými vlasy a neuvěřitelně uhrančivýma, tmavýma očima. Uši nastražené, aby mu neunikl žádný ani ten nejtišší zvuk, jenž by ho varoval před chycením (studenti Bradavic se totiž v tak pokročilou noční dobu toulat po chodbách, natož opustit školní budovu, o což právě Siriusovi šlo). Kroky se odrážejí od stěn, na nichž jsou připevněny již zhasnuté pochodně a vysící obrazy spokojeně chrupkající v rámech se jen občas ve zpánku zachvěly a něco nesrozumitelně zabručely.
Jak jen se mohl tak moc opozdit! Laneová z Havraspáru tak jako kterákoliv jiná dívka mu dokázala vyhnat vše z hlavy. Těšil se v její společnosti, až úplně zapomněl na čas. Proč na něho však ostatní nepočkali?
Pohlédl na hodinky na ruce, zhrozil se a přidal do kroku.
Po chvíli chůze však zvolnil krok. Zdálo se mu jakoby zaslechl kroky. Ohlédl se. Nic. Nikde nikdo. Zamračil se a v duchu si vynadal. Brzy k němu však opět dolehl zvuk neznámého chodce. V očích mu náhle problesklo pochopení. No jasně! Vůbec nejsem paranoidní! Ten hajzlík slídivej! Hned mě mělo napadnout, že to je Srábus. Nedal na sobě nic zdát, jen zvolnil krok, však brzy příjde do chodby, kde nstojí, žádné brnění, a tam se již slídil neskryje.
Když se do zmiňované chodby konečně dostal, přešel ji téměř až na konec, pak se náhle prudce otočil. Vyrazil.  Přiskočil k chlapci a přirazil ho ke zdi.
,,Co tady děláš? Co za námi pořád slídíš?", zeptal se naštvaně Sirius.
,,Vím, že Lupin nejel ke svý nemocný matce. Viděl jsem ho. Viděl jsem, jak ho madame Pomfreyová vede někam přes školní pozemky.", zavrčel výhružně, ,,Samozřejmě mi bylo jasný, že se dřív nebo později vydáte za ním a nemýlil jsem se. Čekal jsem u Nebelvírské společenské místnosti, a pak si vyšel ty, Blacku, ale bez Pottera a toho patolízala Pettigrewa. Kde vůbec jsou? Jakto, že nejsou s tebou?
,,Co je ti sakra po tom? Neříkali jsme ti už snad tisíckrát, abys nestrkal tu svoji mastnou kebuli do našich záležitostí?", vyjel Sirius.
,,Kam má Lupin namířeno, Blacku? Kam se pořád strácí, domů očividně ne.", vyptává se.
,,Takže ty s tím čmucháním prostě nepřestaneš co? Měl by sis dát majzla, nebo špatně skončíš."
,,Vyhrožuješ mi snad?"
,,Ano. Ano správně vyhrožuju."
,,Tak to se vážně bojím.", prohlásil ironicky, ,,Kam šel?"
,,Dobrá tedy, řeknu ti to.", svolil nakonec, probodávajíc Severuse baziliščím pohledem, ,,Pokud to chceš opravdu vědět, musíš mít odvahu opustit hrad a vydat se k vrbě Mlátičce."
,,Tak počkej, myslíš si, že jsem úplně pitomej? Schválně mě vedešk k vrbě mlátivé, aby mě rozmlátila na kaši. Já ale nejsem Pettigrew, Blacku, abych ti na to skočil..."
Budeš už konečně zticha, abych ti to mohl dopovědět?", přerušil jej Tichošlápek.
Severus zmlkl, dál však hledí na Siriuse nedůvěřivě,
,,Nejprve k tvý otázce... Ano opravdu si myslím, že jsi idiot, ale to už si nejspíš přinejmenším tušil.", ušklíbl se a pokračuje v popisu cesty, ,,Dojdeš k vrbě Mlátičce a najdeš nějaký dlouhý klacek, kterým srtrčíš do suku stromu a tím vrbu uklidníš. U kořenů se nachází vchod do tajné chodby. Stačí, když jí projdeš a zjistíš kam se Remus pořád strácí."
Rozhostilo se ticho, jež protěla Severusova otázka:,,A proč mi to všechno vlastně tak najednou vykládáš?"
Sirius se chvíli zamyslel, a potom rozvážně odpověděl:,,Nó, protože mě a ostatní unavuje, jak kolem nás pořád slídíš. A teď by ses měl jako poslušný studentík vrátit do peřin!"
Otočil se na podpatku a zanechal zaraženého Sveruseuprostřed prázdné, potemnělé chodby.
Vyšel ven z hradu do noci. Příjemný, stále ještě letní vánek, mu povlává vlasy. Na obloze se objevily zlaté jiskrné tolárky, avšak měsíc, ještě naštěstí nevyšel.
,,Tichošláku, kde si sakra byl?", vyjekl ze tmy ukřivděný Jamesův hlas.
,,Promiň, zapomněl jsem se s laneovou."
Potter zamumlal, něco ve smyslu, že Siriuse ty holky zničí a pophnal Siriuse a Petera:,,Tak už pojďme, nebo to nestihnem!"
Vydali se k mohutné vrbě Mlátičce, kterou předcházela neblahá pověst, že velmi ráda, každé šťouchnutí surově oplácí.
Červíček se proměnil v krysu, prosmykl se trávou plnou rosy a vyskočil na suk vrby, aby umožnil kamarádům vztoupit do tajné chodby.
,,Co se tak uculuješ?", podivil se James, když prošli hlíněnou chodbou a stanuli uprostřed haly Chroptící chýše.
,,Potkal jsem cestou Srábuse." a vypověděl jim dopodrobna celý rozhovor.
,,Proboha Tichošláku, co jsi to udělal?", vykřikl nevěřícně Potter, ,,Proč jsi mu to prozrazoval? Copak ho neznáš? Určutě se sem příjde podívat."
,,Já vím, a právě proto jsem mu to řekl. Počkejte jak se bude tvářit, až sem vztoupí a narazí na vlkodlaka. Určitě si nadělá do kalhot.", chechtá se.
,,Ty jsi ale idiot!", ozval se zpoza stínů Remus.
,,Vždyť je to jenom fór!", brání se dotčeně Sirius.
,,Musíme ho zastavit, dřív než se nám to vymkne z ruky.", přidal se zděšeně James a chystal se prolést otvorem zpátky, už však bylo pozdě.
Vše se odehrálo strašně rychle. Kulatý měsíc v úplňku vykoukl zpoza mraků a osvítil celou místnost. Remus se sesunul v bolestivých křečí na podlahu. Všechny kosti se mu začaly lámat a znovu srůstat. Obličej se mu protáhl a celé jeho tělo obrostlo narezlou srstí. Zmučeně zaskučel. Divoce, táhle zavyl, právě ve chvíli, kdy z chodby vykoukla Snapeova hlava.
Sirius se přeměnil v obrovitého, černého psa a vrhl se proti vlkodlakovi, jenž se chystal k útoku. peter v podobě krysy zalezl do malé škvírky, kde se krčí a třese strachy. Jamese zalil smrtelný pot. Přiskočil k otvoru a dostrkal a dovlekl Severuse zpátky do chodby. Bleskurychle vklouzl za ním.
,,Běž!", křikl.
nebylo třeba jej pobízet dvakrát. Rychle prolezli tunelem na druhou stranu.
,,Snape já...", začal Dvanácterák, Snape ho však přerušil.
,,Počkej až se to dozví Brumbál, Pottere. Za tohle vás všechny čtyři vyloučí, na to vem jed.", prskl, rázně se otočil a mašíruje si to k spícímu hradu.
,,No bezva!", zabručel si pod vousy James, ,,Srábus o tom poví Brumbálovi. To jsou ale vyhlídky. Až se mi Sirius dostane pod ruku. Vždyť ho mohl zabít!"
Otočil se zpět ke vchodu a jako spráskanej pes se vrátil k ostatním.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama